Punčocháče

Punčocháče jsou oděv, který se nosí na nohou. Do 20. let 20. století byly nošeny téměř výhradně muži, poté začaly být punčocháče a punčochy oblečením žen.

Punčochové zboží je dnes souhrnný termín pro punčocháče, punčochy (tzv. nadkolenky či samodržící punčochy). Jedná se o oděvy z jemných pletenin, který nám zakrývá nohy. Existují různé druhy punčochového zboží. Punčochy samodržící s lemem či krajkou (podkolenky, nadkolenky),  punčochy na podvazek či punčocháče ( tzv. punčochové kalhoty).

Punčochové zboží je obecný název pro oblečení na nohy z pletenin. Ale jsou různé druhy a názvy pro punčové zboží. Punčocháče jsou punčochové kalhoty. Punčochy jsou samodržící punčocháče – jedná se buď o podkolenky či nadkolenky. Oděv končící u kotníků jsou ponožky a trendem v posledním desetiletí jsou kotníkové ponožky, které nevykukují z boty.

Chodidlo je nejnamáhavější část nohy. Jakým způsobem obléct složité lidské pohybové ústrojí, aby mohlo fungovat bez zábran a kde vzít jistotu, že účelné řešení bude zároveň i elegantní? Takové otázky si kladly už první punčocháři. Punčochy prodělaly celou řadu nejrůznějších změn, než dospěly do stádia módního doplňku, který je v současné době v některých státech nezbytností a ženu s nahýma nohama tam nepotkáme. Například ve Spojených státech amerických nosí ženy punčochy nebo punčochové kalhoty v zaměstnání i v nejparnějších dnech, neboť jít do práce „polonahá“ se prostě nesluší. V Evropě je situace volnější a punčochy nejsou nutností vždy. Jestliže štíhlé, hezky tvarované, hladké a mírně opálené nohy vykukují zpod nepříliš krátké sukně, pak mají přístup do mnoha míst. Přesto by rovněž na našem kontinentu mělo platit, že na důležitá pracovní jednání a schůzky a na společenské události chodíme v punčochách nebo v punčochových kalhotách.

Na samém začátku se punčochy zhotovovaly z tkaných látek, což znamenalo udělat střih a díly sešít dohromady. Krejčovská metoda nepřinášela příliš uspokojivé výsledky, neboť tkaniny postrádaly uspokojivou tažnost a pružnost, což se odrazilo v nevzhledném krčení a lidově řečeno faldech u kotníku a na nártu. Užití pletenin přineslo lepší výsledky. Zprvu se punčochy pletly ručně na dvou jehlicích a ploché díly se sešily. V roce 1589 pastor William Lee vynalezl punčochářský pletací stroj, jenž vyrobil celou řadu ok najednou, takže rychlostí předčil ruční lopotu. Mezitím ani pletařky nezahálely, vzaly na pomoc pět jehlic a vymyslely, jak zhotovovat punčochu vcelku. V roce 1767 Samuel Wise vyvinul okrouhlý pletací stroj, čímž bylo konečně možné vyrábět jednolité punčochy strojově.

Zpočátku sloužily punčochy jako ryze praktická součást oděvu chránící nohy před prochladnutím a bodavým hmyzem. Až později se punčochy staly žádaným módním doplňkem.

Módu počátku 20. století zpestřovaly zářivě barevné, zdobené, vyšívané a vzorované punčochy, ale 1. světová válka učinila rázný konec dekorativnímu přístupu. Počínaje touto událostí dostaly všechny vlněné a bavlněné punčochy tmavé barvy.

Až 20. léta 20. století přinesla opět oživení trhu. Punčochářský průmysl vynalezl převratné nové vlákno: viskózové hedvábí. S další novinkou přispěchali návrháři spodního prádla, kteří vymysleli podvazkový pás zabraňující punčochám sklouznutí. Ženy tak mohly odložit nenáviděné korzety, dříve přidržující punčochy. Původní rajonové punčochy měly příliš vysoký lesk a hrubé zadní švy, které každému prozradily, že hladkost nožek není od přírody. Nicméně objev viskózového hedvábí umožnil nejen vylepšení stávajících punčochových materiálů, ale hlavně další rozvoj chemických vláken. V následujících desetiletích se zrodil nylon a perlon a už nic nebránilo zahájení velkovýroby nesrovnatelně lepších a přitom levnějších punčoch, které si mohlo dovolit více žen.

Později se punčochy vyvinuly v hedvábné ztělesnění svůdnosti nebo v  symbol emancipace.

Ženy však musely nejdřív přežít 2. světovou válku, kdy byly elegantní pavučinky na jedné straně vzácností a na druhé straně neužitečnou tretkou. Ženy téměř jednotně daly opět přednosti silným pleteným punčochám, které alespoň zahřály nohy. Po válce nastala sháňka po kouzelných nylonkách, které se v tehdejší Evropě daly koupit jen na černém trhu. Ženy, které neměly peníze nebo neměly dobré vztahy s americkými vojáky, se často uchylovaly k „líčení “ nohou, což obnášelo namalovat si tužkou na obočí zadní švy. Ač to zní neuvěřitelně, všude se otevíraly specializované salony krásy, kam mohla žena každé ráno zaskočit a odejít do práce v „punčochách“.

V 50. letech přišly výrobci s prvními bezešvými punčochami, jež se dočkaly chladnějšího přijetí, než se očekávalo. Z ženského pohledu byl šev nejen sexy, nýbrž i malým pomocníkem pro kratší nebo silnější nohy. Ale dny punčoch byly už stejně sečteny. Za necelých deset let se představily průsvitné punčocháče tzv. punčochové kalhoty a ženy je přivítaly s otevřenou náručí jako ideální doplněk minisukně. Podvazky vykukující zpod sukně bylo tehdy něco naprosto nemyslitelného. Až punčochové kalhoty se postaraly o dokonalý vzhled 60. let. Punčochy ztratily výsadní postavení a skončily v zadních rozích zásuvek.

Výrobní technologie syntetických vláken a přízí udělaly v posledních desetiletích ohromný pokrok. Na počátku 60. let se dosahovalo vrcholné jemnosti 60 denierů a do deseti let bylo na světě 20denierové vlákno.

V polovině 20. století vznikla rakouská firma Wolfordu, která dodnes patří k mamutům punčochářské výroby. Firmu společně založili průmyslník Reinhold Wolff a maloobchodní podnikatel Walter Palmmers, kteří v roce 1950 zaregistrovaly obchodní název Wolford a hlavní výrobu zaměřily na punčochářství.

To bylo v době převratného nástupu perlonu. V roce 1954 ještě malá společnost pokřtila první bezešvé perlonky, čímž na výrobním poli dámských punčoch získala pověst průkopníka. Bezešvé punčochy se dočkaly celé řady vylepšení: zmizela zesílená pata (1968), punčochové kalhoty dostaly v souladu s dobovou módou bokových sukní a kalhot mělčí horní patrii (1970), následovala technologie „nepouštěcí očka“ (1975) a dále punčochové kalhoty se zpevněnou břišní a sedací partií, které konečně vypadaly módně a elegantně. V 70. a 80. letech firma Wolford rozšířila také program dámského úpletového zboží o cvičební úbory na aerobic. V 90. letech představila kolekci bezešvých body a vzápětí zcela bezešvé punčochové kalhoty, které způsobily obrovskou senzaci.

V roce 1992 vyvinul Wolford ve spolupráci s koncernem DuPont 9denierové vlákno a v následujícím roce uvedl na trh punčochy a punčochové kalhoty s jemností 7 a 5 denierů.

Pro jemnost použité příze se používá označení denier (Den). Denier vyjadřuje sílu použitého vlákna. Jednoduše řečeno, čím je číslo vyšší, tím silnější (méně průhledný) je výrobek. Dámské punčochy se obvykle vyrábějí v jemnostech 20, 15 až 10 den. V naší nabídce na www.SatySukně nabízíme punčocháče o jemnosti především 40 den – v nabídce jsou černé punčocháče i barevné punčocháče.

V 80. letech, kdy se vyrojila spousta krásného prádla, ženy objevily kouzlo luxusních punčoch, které lze nosit i ryze pro potěšení. Vedle tradičních vzorů přidržovaných podvazkovým pasem máme nyní také samodržící punčochy (ve skutečnosti vynález 50. let.) s elastickou nebo silikonovou manžetou.

V posledních letech se do módy opět vracejí nadkolenky/ samodržící punčochy se silnějším lemem, který obepíná stehno. Na běžné nošení jsou módní především černé nadkolenky a nebo pruhované nadkolenky.

Teď už záleží jen na vás, zda si vyberete model praktický, nebo svůdně ženský. Punčochového zboží je v současné době na trhu nepřeberné množství – ať už se jedná o punčochy – tzv. nadkolenky, podkolenky nebo punčocháče – tzv. punčochové kalhoty. Můžete si vybrat sílu – tzv. tloušťku punčocháčů – tenké silonky do společnosti nebo zimní punčocháče do mrazíků. Mezi punčochovým zbožím naleznete černé punčocháče anebo barevné punčocháče.